Artikel aus Motor Journal 12/2010:

29. evropský sraz aerovkářů v Sursee (CH)

První víkend v září patřil v Sursee a okolí aerovkářům. Švýcarský Aeroklub přivítal v malebné a členité krajině středního Švýcarska  56 posádek – majitelů vozů značky Aero, kteří přijeli ve směs z úctihodné dálky. Velká část aerovkářů přijela tradičně po vlastní ose a vzali tak v potaz až třídenní putovku. Největší reprezentaci tvořili Němci s 33 auty, český tým počítal 9 vozů a Švýcaři přijeli v osmi. Holanďani byli ve třech, Poláci dva a jedno Aero přijelo až ze Slovenka.

Setkání na parkovišti před místem ubytování, vítání se mezi přáteli a seznamování s nováčky, jakož benzínové rozhovory naplnily celý patek odpoledne.a pokračovaly i po večeři.  Spartanské vybaveni aerovácké palubovky je příslovečné. Přesto zjištuji variace, které jsou zřejmě plodem nevyčerpatelné (mezinárodní) lidové tvořivosti. Diskuze o velikosti reflektorů, blinkrů, co chromovat, či lépe niklovat, výběr barev pro další projekt a o zmíněné palubni desce a jejího osvětlení vedly k oprávněným disputůmi i novým poznatkům. 

Startovní pole představovalo  kompletní tovární i zakázkovou předválečnou produkci od r. 1929 počínaje Aero 10 (500 ccm), 18, 20, 30 až po padesátky (2L). K vidění byly všechny barvy, ale  i ty které tehdy neexistovaly – zatím co jediný zástupce poválečných aerovek, zbarvený do bordeaux  byl Aero Minor ročník 1947.

Sobotní vyjíždka alpským předhůřím nebyla žádná procházka a měřila 100 kilometrů. Jako první vyrazily silnější typy, aby se nemuseli trápit za našima trpaslíkama. V doprovodu nechyběla ani motorizovaná hlídka kantonální policie. Cesta vedla krajinou, kde se odehrála část klíčové švýcarské historie mimo jiné bitva u Sempachu, hrady a zámky zpestřovaly plížení se kopci a končila v poledne typicky švýcarským  pokrmem. Topený sýr – raclette, si musel každý na pánvičce připravovat sám. Lahodné bílé suché vínko  přispělo k dobré náladě… hranice alkoholu 0.5 promile je naštěstí oficiálně povolena.

Vyjížka byla protkána obligátními prověrkami znalostí např. kolik váží ta která aerovka na jejím levém kole a jezdeckou šikovnosti. Jízda po slepu nebo odhadnout výšku a šířku garažových vrat pro vlastní aerovku, jako příklad… Odchylky v odhadech se výrazně odrazily v hodnocení trestnými body.  Večer si cenu absolutního vítěze převzali manželé Kruidenier z Holandska, druhý a třetí byly týmy Brandt a Düring. Cenu útěchy a jako náplast na smůlu za nezaviněnou havárii dostal tým Pfahls a Reuter, které silný plech jejich aerovky uchránil před větší újmou. Pohár za nejdelší příjezd získali jedinní účastníci ze Slovenska, manželé Miklíkovi, jejichž aerovka budila jak obdiv, tak podiv i diskrétní mlčení.

Vyvrcholením setkání ve všech ohledech byla nedělní vyjíždka do Luzernu, návštěva dopravního muzea a přijetí všech 56 vozů na centrálním náměstí samotného muzea. Auta byla vystavena pro návštěvníky muzea pod křídly velkých historických letadel a těšila se zaslouženému zájmu. Většina pasantů viděla aerovku poprvé a o značce neměla tušení. Účastníci byli zavaleni dotazy o technice a historii značky Aero. Jaké pak bylo překvapení, když se dozvěděli, že aerovky pocházejí z letecké továrny a jsou tudíž vzdálenými příbuznými vystaveného Coronada, Dakoty a Super Constellation...

Organizátorem setkání byl Gottfried Stähli s manželkou, který přizval zpřátelený Microcarclub, což znamenalo další zpestření. V každém státě Evropy je vztah k dvoutaktním autům rozdílný. Ne zrovna neproblematický je právě ve Švýcarsku, kde je veřejnost na emise značně senzibilizována. O to příjemnější bylo zjištění, že se diváci z našich aut většinou radovali. K úspěchu srazu přispělo i báječné počasí, což v této „vlhké“ oblasti Švýcarska není samozřejmostí.

Na vebové stránce www.aero-ig.de a www.i-veteran.cz, najdete další fotografie.

30. evropská sraz bude zase na začátku září, Bad Wildungen leží pro všechny zájemce naprosto centálně a umožní většině příjezd pó vlastní ose....

 Uwe Birnbaum, Jirka Pollak